Jednota českých právníků
Antonín Randa se narodil 8. července 1834 v Bystřici nad Úhlavou. Jeho otec byl rovněž právnicky vzdělán a v životě vystřídal různé právnické profese.

Randova školní a studijní léta byla spojena s působišti jeho otce a klatovským gymnáziem, odtud v r. 1850 přestoupil na gymnázium novoměstské. V roce 1852 začal v Praze studovat na univerzitě, o čtyři roky později absolvoval právnickou fakultu, na níž v roce 1859 získal doktorát. Během vysokoškolských studií sbíral zkušenosti i na zahraničních cestách a univerzitách, zejména v Mnichově.

Ačkoliv se Antonín Randa systematicky připravoval na univerzitní dráhu, vstoupil jako čtyřiadvacetiletý nejprve do soudní praxe. Zároveň zahájil přípravu své habilitační práce, aby se již v r. 1860 stal soukromým docentem rakouského práva. V roce 1862 byl na pražské právnické fakultě jmenován mimořádným profesorem, v roce 1868 pak dosáhl řádné profesury pro obory rakouského občanského a obchodního práva.

Teprve univerzitní hodnost umožnila Randovi rozvinout a svojí autoritou zaštítit úsilí o emancipaci a rozmach českého právnictví, jemuž spolu s pěstováním právní vědy věnoval nemálo energie. První kroky na cestě, po níž se na poli organizačním vydal Antonín Randa, vykonali v r. 1861 zakladatelé časopisu Právník, Rudolf kníže Thurn-Taxis, Jan Jeřábek a Karel Jaromír Erben. Právník, zprvu nadšeně uvítaný čtenářskou obcí, však v roce 1863 pro nedostatek zájmu přestal vycházet. V této situaci byl Antonín Randa hlavním inspirátorem založení Jednoty právnické, jež ještě v roce svého založení převzala vydávání Právníka. V Jednotě právnické byl Antonín Randa bezesporu nejaktivnějším členem, účastnil se pravidelně jak její činnosti na poli odborném, tak v jejím vedení. V letech 1865-1866 byl druhým náměstkem jejího starosty, počínaje rokem 1867 byl pravidelně volen do funkce prvého náměstka a v letech 1890-1914 se pak po Matěji Havelkovi stal jejím starostou.

Na dosud nerozdělené pražské univerzitě, kam vstoupil ve druhém semestru roku 1861 na českou stolici pro rakouské právo občanské, připravoval Randa podmínky k tomu, aby budoucí právnická fakulta české univerzity mohla být posléze na důstojné odborné úrovni. Ocenění za toto úsilí se mu dostalo v r. 1883, kdy byl zvolen v pořadí druhým rektorem české univerzity. Na české právnické fakultě, jejímž se Antonín Randa stal během svého zdejšího působení dvakrát děkanem, všichni profesoři s výjimkou Matouše Talíře vzešli z Randovy školy.

Stěží lze vyjmenovat všechny další aktivity, do nichž se Antonín Randa zapojil. Osobně se účastnil založení Právnické jednoty moravské, kterou potom i nadále podporoval v její činnosti. V téže době se jako jeden z přispěvatelů připojil k práci na Ottově slovníku naučném a obdržel doktorát honoris causa na boloňské univerzitě, v oblasti organizační práce pak spolupracoval s Ústřední jednotou záložen českomoravských.

Randovo vědecké dílo bylo svým rozsahem obrovské. Antonín Randa zahájil svoji vědeckou dráhu habilitačním spisem Držba, připravovaným na přelomu 50. a 60. let 19. století. Během více než půl století rozvíjené publikační činnosti vydal nespočetně knih a časopiseckých článků. Jenom v Právníku nalezneme přes osmdesát Randových příspěvků, věnovaných zejména právu občanskému, obchodnímu, směnečnému a vodnímu. V souvislosti se studiem institutů platného práva tak vznikal Přehled vzniku a vývinu desk hlavně v Čechách a na Moravě (1870), iniciovaný tím, že v oboru práva občanského se zabýval zprvu držbou a vlastnictvím, o nichž napsal práce Der Besitz nach österreichischen Rechte mit Berücksichtigung des Rechtes des preussichen, französischen und sächsichen Gesetzbuches (Lipsko, 1865) a prvý větší spis v českém jazyce Právo vlastnické (Praha, 1871), přeložený autorem později zčásti do němčiny a vydaný potom v Lipsku (1884, 1893). V pozdějším období se Randův záběr dále rozšiřoval. V roce 1870 vydal knihu O závazcích k náhradě škody činů nedovolených pak o úrocích dle rakouského práva občanského, prošlou pak několika reedicemi. Obdobně jako v tomto případě procházela změnami a doplňky v rámci opakovaných vydání i jeho učebnice Soukromé právo obchodní rakouské (Praha, 1875), jež vyústila v dvousvazkové Das österreichische Handelsrecht mit Einfluss des Genossenschaftsrechtes (1905), rekapitulující Randovu teorii obchodních společností. Randův zájem se nevyhnul ani právu směnečnému pojednáním O cenných papírech, obzvláště o scripturních obligacích (1899) a právu vodnímu, Randou sledovanému počínaje dílem Beiträge zum österreichischen Wasserrechte z roku 1877. Kromě toho, že Antonín Randa psal o oborech, které sám přednášel, udržoval si, což je patrné i ze zápisů o schůzích Jednoty právnické, povědomí i o ostatních právních odvětvích, což mu umožňovalo jednak kvalifikovaně vstupovat do diskuse, jednak nazírat specifické otázky s patřičným všeobecným právnickým rozhledem.

Antonín Randa, díky tomu, že publikoval česky i německy, umožnil proniknout do evropského povědomí i původně česky psaným právnickým spisům. Sám dosáhl věhlasu, který překročil hranice Rakouska-Uherska, byl znám na většině evropských univerzit. Byl však také všeobecně uznávanou autoritou při výkladu práva.

Antonín rytíř Randa zemřel dne 6. října 1914 v Dobřichovicích. Pohřben byl dne 9. října 1914 na Slavíně.


Stanislav Balík

Jedná se o zkrácenou verzi příspěvku, který autor publikoval ve Zpravodaji Jednoty českých právníků.