Jednota českých právníků

JUDr. Vladimír Brož se narodil 23.2.1918 v Čečelovicích. Pocházel ze starého českého rodu a vyrůstal ve spořádané rodině veřejně činného učitele v nedalekých Bezdědovicích v tehdejším blatenském okrese. Již od útlého věku se horlivě účastnil života ve venkovských tělocvičných, osvětových a kulturních organizacích v Hořicích v Podkrkonoší, kam se rodina v r. 1929 přestěhovala. Ovlivnilo ho místní umělecké prostředí, bohaté na výtvarná, zejména sochařská díla významných českých výtvarníků. Reálné gymnázium absolvoval v Novém Bydžově a po té se na podzim 1937 zapsal na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Práva si zvolil přesto, že si jeho rodiče přáli, aby se stal lékařem. Od počátku nejen pilně studoval, ale pracoval také ve funkcích v právnickém spolku Všehrd. Na fakultě ho formovaly tehdejší významné právnické osobnosti, které byly vesměs žáky svých slavných předchůdců, např. prof. Randy a  prof. Krčmáře. Stačil ještě složit první státnici, pak však neodvratně a katastrofálně do jeho osudu zasáhly tragické události mnichovské krize, záboru Sudet a konečně nacistické okupace.  V listopadu 1939 se zúčastnil pohřbu Jana Opletala a jako obyvatel Nové koleje byl následně odvlečen spolu s dalším více než tisícem českých studentů do koncentračního tábora Sachsenhausen u Berlína. Tam ve stálém ohrožení života a zdraví pobyl do konce r. 1942, měl však i možnost seznámit se tam s řadou významných vězněných osobností. Po propuštění z vězení až do konce války pracoval v rolnickém družstvu.

Po osvobození  Dr. Brož rychle dokončil právnická studia a promoval v květnu 1946. Po té byl přijat jako právník na generální ředitelství Čs. dolů. Po únorovém převzetí moci komunisty v r. 1948, které těžce nesl, se stranicky neangažoval, což se ovšem projevilo v omezených možnostech uplatnit podle svých představ své právnické ideály v ryze právnickém povolání. Advokátním koncipientem byl jen krátkou dobu, aby se pak angažoval v apolitické sféře právní regulace dolů, energetiky a plynárenství. Publikoval v desítkách odborných domácích i zahraničních časopisů, spolupracoval na komentáři na horním  zákonu. Byl členem mnoha předních společností a institucí daného oboru.

Dr. Brož byl za svou protinacistickou a odbojovou činnost za války oceněn mimo jiné Československým válečným křížem 1939-1945, Pamětní medailí vlády ČR za účast v boji, Pamětní medailí Svazu bojovníků za svobodu, jubilejním křížem Akademické unie, Stříbrnou medailí prof. Antonína rytíře Randy a stříbrnou medailí Karlovy University.

Dr. Brož byl příkladem, jak kulturní a historické zájmy kladně obohacují právníka a příznivě ovlivňují  jeho etické pojímání profesního poslání. Od mládí se zajímal a aktivně se účastnil kulturního a spolkového života v nejrůznějších uměleckých oborech výtvarných, literárních, historických, shromažďoval pro své osobní potěšení a vnitřní obohacení různé sbírkové předměty a publikace, věnoval se bádání v historii svého rodu a bylo patrné, jak to vše prolíná celou jeho právnickou osobností. Vedle právníků stýkal se a pěstoval přátelství i s významnými umělci a výtvarníky.

S podobnou vervou, iniciativou, pečlivostí, invencí a pílí přistupoval Dr. Brož i k práci v Jednotě českých právníků, kam vstoupil v r. 1968. Nejprve stál u obrodných snah Pražského jara, které však byly bohužel brzo umlčeny normalizací po sovětské vojenské intervenci. Pak už bylo možno se ve spolkovém životě snažit jen o co nejmenší škody kladením důrazu na čistě právní program spolku a omezování ideologie. To se celkem dařilo. I Dr. Brož samozřejmě uvítal návrat svobody v r. 1989 a byl jedním z prvních, kteří neprodleně zahájili již počátkem r. 1990 obnovu JČP na demokratickém základě. Zúčastnil se po ustavení právnického fóra práce tzv. iniciativního výboru, který se ustavil z podnětu prof. JUDr. Karla Malého, Dr.Sc. a který svolal na 29.3.1990  mimořádnou konferenci JČP. Ta zahájila novou etapu v životě této organizace. Do jejího čela byl zvolen JUDr. Pavel Rychetský, tehdejší významný politik, jehož funkci nakrátko po něm převzal JUDr. Otakar Motejl, předseda federálního Nejvyššího soudu ČSFR. Konference přijala nové stanovy JČP. Vnitřní organizace jednoty byla tehdy postavena na teritoriálním principu, což při soustředění právníků do velkých měst vedlo k tomu, že mnohé okresní základní organizace byly početně slabé a nevýkonné. Početní stav členstva se tak snižoval, mnohé organizace postupně zanikaly. Práce JČP se koncentrovala nakonec téměř jen v Praze a Brně. Za této situace z iniciativy Dr. Brože a dalších pražských kolegů došlo dne 23. října 1990 ke sloučení jednotlivých pražských obvodních organizací do jediné celopražské základní organizace JČP (dnes Pražského sdružení JČP).  Předsedou jejího výboru byl zvolen JUDr. Vladislav Brož, členy výboru Dr. Sovová, Dr. Rykl, Dr. Mitlöhner CSc., Dr. Plašil, Dr. Zeman a Dr. Peterka. Členy revizní komise se stali Dr. Bogner a Mgr. Kutá. Postupem doby, zejména iniciativou Dr. Brože, který byl aktivní i v orgánech ústředí JČP, se pražské a též brněnské sdružení staly hnacím motorem celé JČP. Dr. Brož stál v čele všech aktivit a neustále inicioval další a další obory spolkové činnosti.

 Jako nejdůležitější je třeba vzpomenout udílení Randových medailí (v zápisu z jednání výboru ZO JČP v Praze 1 je výslovně uvedeno: “dr.Brož informoval o historických kořenech JČP a navrhl novou koncepci její organizace s možností udělovat v souvislosti s čestným členstvím též čestnou medaili rytíře Randy“) . Tato medaile, jejíž statut též vytvořil Dr. Brož, se uděluje za velké veřejné pozornosti právnické obce dodnes a její provedení bylo z podnětu Dr. Brože svěřeno významnému medailérovi ak. malíři Lumíru Šindelářovi, takže jde o cenné umělecké dílo. Dalším významným přínosem Dr. Brože byl jeho podnět ke zřízení Grémia Jednoty českých právníků, přidruženého orgánu složeného ze špiček českého právnického světa, jehož prvním počinem bylo vytvoření a přijetí Etického kodexu českého právníka v době, kdy morální stránka profesní činnosti tohoto povolání ještě zdaleka nebyla tak aktuální jako dnes. Z jeho iniciativy bylo uspořádáno několik prestižních seminářů, některých i s mezinárodní účastí a na aktuální témata z různých právních oborů.  V rámci ediční činnosti JČP prosadil Dr. Brož ve spolupráci s Právnickou fakultou UK v Praze vydávání knižnice Memorabilia iuridica a Miscelania iuridica, v nichž vyšly mimo jiné i cenné bibliografické studie o významných českých univerzitních profesorech práva. Dr. Brož byl také iniciátorem a spoluautorem I. dílu Encyklopedie současných českých právníků a pokusil se, bohužel bez potřebné finanční podpory právnické veřejnosti, založením nadace Právnický dům o získání budovy jako centra pro stavovskou spolupráci právníků všech oborů. Od počátku byl iniciátorem diskusních setkání, přednášek a seminářů a tato činnost se posléze rozvinula natolik, že je pro nás nepostradatelná, neboť je o ni mezi členy velký zájem a znamená pro JČP i hmotnou oporu. Společenskou činnost podpořil Dr. Brož také pravidelným pořádáním oblíbených kulturních večerů v  komorním divadla Viola a dalšími kulturními akcemi. Při desetiletém výročí založení PS JČP byla uspořádána pod jeho vedením a za vydatné pomoci doc. JUDr. Vladimíra Kindla v prostorách Právnické fakulty UK v Praze zajímavá výstava věnovaná památce prof. Antonína rytíře Randy a byl uspořádán velký slavnostní oběd pro členy v restauraci Mánes na Žofíně.

Své životní dílo vložil Dr. Brož do dvou autobiografických děl Dies atri a Dies irae, v nichž vylíčil své pohnuté životní osudy právníka a občana. Jsou poutavým obrazem doby, která sice nepřála lidem jeho demokratického ražení, ale přesto nebyla s to zabránit, aby neprožili život bohatý a plodný. Dr. Brož svou činností pro Jednotu přímo žil, pro Jednotu doslova dýchal. Bylo zjevné, že o své práci neustále přemýšlí a nepřestává usilovat o její zlepšování a rozvíjení. Neustále přicházel s novými nápady, jak pronikat do povědomí příslušníků našeho stavu. Využíval při tom bohatých spolkových zkušeností. V tomto ohledu byl vlastně po r. 1989 misionářem na poli neoraném, neboť kdysi u nás tak bohatá spolková a zájmová činnost za 50 let totalitních režimů téměř zdegenerovala nebo dokonce zanikla. Dr. Brož byl jejím vytrvalým křísitelem. Patřil k poslední generaci, která ještě zastihla alespoň doznívání svobodného života u nás před druhou světovou válkou, což bylo na Dr. Brožovi na první pohled patrné a mimořádně ho to zdobilo. Uváží-li se, jaké četné další společenské a kulturní zájmy mimo Jednotu měl, nutno se před ním sklonit v hlubokém obdivu.  Lze zcela oprávněně konstatovat, že za jeho působení jako předsedy PS JČP se nevykonalo nic, na čem by neměl Dr. Brož lví podíl a že pro své nástupce byl nepřekonatelným vzorem a inspirací. Jednota dodnes žije z jeho odkazu.  Předsednictví PS JČP ukončil Dr. Brož v r. 1996 a zemřel 19. prosince 2001.

 

Zpracoval JUDr. Antonín Mokrý