Ve čtvrtek 5. března 2026 překvapila zpráva, že toho dne v ranních hodinách se ke svému Stvořiteli odebral po dlouhém a plodném životě významný český právní historik, emeritní rektor Univerzity Karlovy a rytíř papežského Řádu sv. Řehoře Velikého prof. JUDr. Karel Malý, doktor právních věd a držitel několika čestných doktorátů.
Karel Malý se narodil 26. října 1930 v Mnichově Hradišti do živnostenské rodiny. Rodina se záhy přestěhovala do Prahy a Karel Malý svůj život spojil s prostředím továrních čtvrtí Vysočan a Libně, kterým zůstal věrný až do svého odchodu na věčnost. Na vysočanském gymnáziu také složil maturitu s vyznamenáním. V roce 1950 se přihlásil ke studiu na právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou absolvoval o čtyři roky později. Zejména pod vlivem svého učitele profesora Václava Vaněčka se již v době svého studia zaměřil na právní dějiny. Na právnické fakultě UK začal po skončení studia v roce 1954 působit zprvu jako odborný asistent a posléze jako docent pro obor českých právních dějin. Jeho specializací byla historie českého trestního práva. Z této problematiky vydal řadu odborných prací, které byly českou právnickou veřejností vždy se zájmem přijaty. Po „sametové revoluci“ byl v roce 1990 jmenován profesorem právních dějin. Současně v letech 1990–1993 předsedal Radě vysokých škol a byl předsedou České komise pro vědecké hodnosti. V letech 1990–1994 byl prorektorem Univerzity Karlovy a od 1. února 1994 se stal jejím 505. rektorem. Do této vysoké akademické hodnosti byl zvolen celkem dvakrát. Jeho druhé funkční období skončilo roku 1999. Po skončení funkčního období rektora UK nadále pracoval jako vedoucí Centra právněhistorických studií AV ČR a vedl Ústav právních dějin PFUK.
Jako předseda Rady vysokých škol po „sametové revoluci“ a jako prorektor a posléze rektor Univerzity Karlovy významně přispěl svým působením k obnově studia teologie na českých vysokých školách, zejména na Univerzitě Karlově. Aktivně podpořil vznik a práci tzv. „husovské komise“ a svým zásadovým a korektním přístupem, významně napomohl urovnání situace na KTF UK koncem 90. let minulého století. Profesor Karel Malý vždy zdůrazňoval, že mu byla „zvláštní milostí dána možnost“, aby se aktivně podílel na proměně Univerzity Karlovy, stejně jako ostatních vysokých škol „z nesvobodných a dogmatických, řízených nelítostnou diktaturou komunistické strany v demokratické, svobodné a svobodomyslné“. Připomínal, že univerzity „byly kdysi svým založením církevní instituce“. Jejich návrat k duchovním základům se vždy nesetkával s pochopením a podporou. Přáním pana profesora bylo, „aby historické doklady o úloze církve, o jejím vztahu k českému státu, zůstaly součástí výchovy českých právníků, aby formovaly jejich pohled na úlohu současného práva a hledání mezi právem a spravedlností“.
Za svoji činnost v „husovské komisi“ obdržel profesor Karel Malý od papeže Jana Pavla II. záslužný kříž Pro Ecclesia et Pontifice. V roce 1997 byl vyznamenán Velkým čestným odznakem za zásluhy o Rakouskou republiku a v roce 2010 byl uveden do právnické Síně slávy. K 90. narozeninám ocenila Jednota českých právníků, o jejíž obnovu se zasloužil, profesora Karla Malého udělením Zlaté Randovy medaile. Konečně 5. ledna 2022 obdržel profesor Karel Malý z rukou pražského arcibiskupa Dominika kardinála Duky Řád sv. Řehoře Velikého, který mu udělil papež František.
Za svůj dlouhý a plodný život vychoval profesor Karel Malý celou řadu dnešních aktivních účastníků právnického života naší společnosti. Budiž mu za to po právu vzdáno upřímné Pán Bůh zaplať! Odpočívejte v pokoji pane profesore!
